V pěti letech jsem poprvé přišla na kurty I.Čltk Praha. Tenis mě začal velmi bavit a i když jsem měla možnost vyzkoušet si více sportů, tenis byl vždy hlavním sportem, a také sportem, který mi nejvíce šel. 

​

A baví mě dodnes. Bavilo mě jak pinkání o zeď, nebo začátky na tenisovém kurtu. První turnaj v sedmi letech byl trochu zklamáním, jiné hráčky na tom již v tomto věku byly o hodně lépe. Naštěstí mě to neodradilo, naopak jsem začala hrát víc a s nástupem do mladších žáků se mi začalo velmi dařit. Trénovala jsem nejen ve svém domovském klubu na Štvanici, ale i se svým otcem, který mě vedl s velkým zapálením.

 

Už v té době jsem si začala všímat různých trenérských přístupů a formovalo mě to, jakým trenérem bych jednou chtěla byt. Na turnajové dráze jsem hrála do svých dvaceti let, ale bohužel mě zbržďovalo hodně zranění a zdravotních problémů, které jsem začala mít od svých 13 let. I když jsem na turnaje jezdila dál, tak s každou pauzou bylo těžší a těžší se udržet na tenisovém žebříčku.

 

Také jsem  se začala věnovat podpoře své sestře na turnajích. Zkusila jsem si i sama zahraniční turnaje, ale většinou spíš jako sparingpartner a trenér sestry. Mezinárodní turnaje pro mě byly velkou zkušeností a spolu s cestováním velkou změnou režimu. Spolu s turnaji jsem se začala věnovat trénování a to jak dospělých po nejmenší děti, které k nám docházely na tenisový minikurt, který táta vybudoval pro sestru u nás doma. Od té doby se věnuji předávání svých tenisových zkušeností.